Vše o zásobnících teplé vody

Ve spoustě případů postačí, když si zásobník v rámci zajištění dostatku teplé vody uchovává pouze pitnou vodu na sprchování a koupání.

Nejjednodušší zásobník na pitnou vodu obsahuje výměník tepla, prostřednictvím kterého zdroj tepla (například plynový kotel) zásobník doplňuje. V závislosti na potřebě teplé vody může stačit nástěnný malý zásobník o objemu menším než 100 litrů. Pokud je potřeba ohřívat větší množství vody, dá se použít větší, samostatně stojící zásobník.

Aby se zabránilo vzniku legionely, měl by být zásobník na pitnou vodu pravidelně ohříván na 60 °C. Pokud je na ohřev vody používán solární systém, bude zásobník pitné vody obsahovat druhý výměník tepla pro solární systém.

Takový solární zásobník obsahuje 200 až 400 litrů a vždy se pak jedná o stojící zásobník. Dobrý solární zásobník by nikdy neměl postrádat dobré vrstvení. Tématu vrstvení a vrstvenému zásobníku se budeme věnovat podrobně za chvíli.

Moderní systém vytápění je obvykle vybaven akumulačním zásobníkem. Jedná se o speciální zásobník na topnou vodu.

Akumulační zásobník tvoří rozhraní, které je napájeno různými zdroji tepla, např. solárním termálním systémem, tepelným čerpadlem nebo plynovým kotlem, a ohřívají vodu přímo pro pozdější použití. Proto nepotřebují výměník tepla.

Vnitřní systém akumulačního zásobníku pro solární systémy jako pomocného vytápění je složitější. Ty totiž navíc vyžadují solární výměník tepla.

Akumulační zásobník vám poskytuje maximální flexibilitu. Uchovává vodu na vytápění, ale může zajistit i ohřátou pitnou vodu. Provádí to účinně a hygienicky pomocí průtočné stanice na pitnou vodu. Ta stejně jako průtokový ohřívač ohřívá vodu při průtoku.

Kombinovaný zásobník kombinuje uchovávání pitné vody a vody na vytápění. Sice by tento systém vytápění mohl obsahovat dva samostatné zásobníky, ale zbytečně by to zvyšovalo nároky na prostor a tepelné ztráty.

Existují dva různé typy kombinovaných zásobníků:

1. Prvním typem, který se někdy nazývá také hygienický zásobník, je nádrž na pitnou vodu uvnitř nádrže s vodou na vytápění.
2. Druhým typem je akumulační zásobník nebo vrstvený zásobník s integrovanou stanicí pitné vody. Díky stanici pro průtočnou přípravu teplé vody nemá legionela v takových stanicích šanci.

• Pokud máte solární ohřev, je důležité, aby v horní části byla pouze horká voda na sprchování a koupání. Ve střední a spodní oblasti je v dobře vrstveném zásobníku vždy dostatečně chladno, aby ekologickou solární energii mohl využívat i systém vytápění. Pokud by totiž byl zásobník zcela ohřátý, nebyl by již prostor pro solární teplo, kdyby svítilo slunce.

• Navíc moderní plynový kondenzační kotel vyžaduje nízkou teplotu vratné vody, aby bylo možné dosáhnout vysoké účinnosti. Proto nesmí být teplota vody ve spodní části nádrže na horkou vodu plynového kotle příliš vysoká.

• Tepelné čerpadlo ztrácí na účinnosti s každým stupněm Celsia, o který musí vodu ohřát. Ideální teplota v prostřední části zásobníku je tedy 40 až 45 °C (a to nejen u zásobníků teplé vody s tepelným čerpadlem). Taková teplota je zcela dostačující pro podlahové vytápění. Pouze v horní části akumulační nádrže je horká voda mezi 50 a 55 °C na sprchování a koupání.

V novostavbách jsou možnosti zásobníků teplé vody velmi rozmanité. Můžete si u nich naplánovat obzvlášť velké zařízení s kapacitou několika tisíc litrů. Díky tomu by například mohl více než tři čtvrtiny tepla na vytápění a ohřev vody zajistit velký solární systém.

Tepelné čerpadlo s velkoplošným podlahovým vytápěním naproti tomu již nabízí velkou akumulační kapacitu, takže zde bude případně stačit akumulační zásobník na pitnou vodu.

Při renovaci vytápění musíme brát větší ohledy na stávající dispozice. V kotelně se však většinou najde dostatečně velký kout na úzký vrstvený nebo kombinovaný zásobník. Moderní zařízení jsou dimenzována tak, že je topenář dokáže dopravit i po úzkých schodech do sklepních prostor.

Ani při renovaci se tak nemusíte vzdát účinného vytápění s moderním zásobníkem teplé vody ani vody na vytápění.